Jdi na obsah Jdi na menu
 


Povánoční zamyšlení

27. 12. 2016

Máme za sebou jedny z nejkrásnějších svátků v roce, svátky vánoční. Rozbalili jsme dárky a s očekáváním se díváme k přelomu roku, co nám asi ten rok 2017 přinese. Pod mnoha stromečky mňoukal nebo štěkal (případně o sobě dával vědět jinými zvuky) dárek živý. Já se ptám, co čeká tyto dárky v tom novém roce.

Lidé se na nás často obracejí s dotazem, proč odmítáme nechat adoptovat kotě, které se má stát právě tím živým vánočním dárkem (nebo i jiným, ale pro tentokrát zůstaňme u Vánoc). Tím důvodem je STRACH. Strach, že se naše koťátko se dostane do rodiny, kde je vyslovena podmínka „Buď se postaráš nebo půjde z domu“. Živého tvora pořídí dítěti jako hračku místo plyšáka. Ale když ta „hračka“ Najednou začne vyžadovat krmení, napájení, venčení nebo dokonce začne čůrat a kakat doma po bytě (o nutné veterinární péči nemluvě), kouzlo vánočního dárku je pryč a zvířátko „jde z domu“.

Nejen my, ale všichni v azylech pro zvířata, hledíme s obavami do příštích dnů a týdnů. Každým rokem je vyhozeno jako nepotřebné smetí několik set živých dárků. Některým se dostane zázraku  a jsou odvezeny přímo do azylů nebo je jim nalezen nový domov přímo. Některé dárky mají velké štěstí a jsou nalezeny a do azylů nebo do soukromých depozit předány „jen“ hladoví a žízniví. Další mají toho štěstí jen maličko. Při nálezu je takové zvířátko nejen vyhladovělé a dehydratované, ale také obvykle zraněné a na pokraji smrti. A velké části vhozených živých dárků se nedostane ani té kapičky štěstíčka – umírají zapomenuti, bez pomoci a ve velkých bolestech.

Každé kočičce, která se k nám kdykoli a jakkoli dostane, je poskytnuta veškerá péče – hodiny, dny, týdny a často i měsíce ne zrovna levné léčby, nejistoty, radosti z uzdravování a bolesti ze zhoršení. Nejistoty, zda pacient  zvládne ten šílený nápor bolesti a zranění na těle i na duši. Hlídáme každé nadechnutí, při každém neobvyklém zvuku se bojíme, že se něco děje a těžce nabyté pokroky upadají vniveč. Zažíváme obrovskou radost, když to malé chlupaté klubíčko vybojuje vítězný zápas o život. A při tom společném boji o holý život v každém tělíčku necháváme i kousek svého srdce. Někdy se bohužel nedaří a zápas je prohrán, duše zvířátka odchází za Duhový most a bere tam sebou i kousek té naší.

Pro toto vše odmítáme dávat kočičky zájemcům, kteří je chtějí jako dárek. V každé z nich sídlí kousek našeho srdce a naší duše. Nikdo nedá dobrovolně své srdce a duši na hraní. Ani my nejsme vyjímkou.

Každý rok si přejeme pod stromeček jediný dárek: aby už nikdy nebyl žádný živý dárek vyhozený na smetiště života. Třeba se jednu dočkáme…

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář