Ale v případě Valentýnka jsme narazili na nedostatek peněz na operaci. Po vyřčené diagnoze jsme byli v rozpacích, jak se postavit k tomuto problému, protože bez operace dřív nebo později nebude Valentýnek chodit, ale co potom s ním dál, nejspíš ochrne, ale nezemře.   Dát mu šanci operací?   Jakou cenu má jeho život? A i kdyby se Týnek dal vyvážit zlatem, tak my to dohromady nedáme. Máme v současné době krizi a peníze sotva na krmení pro kočky. Po zhodnocení situace jsme se rozhodly pro vyšetření jeho páteře, kdy se do ní napustí kontrastní látka, která ukáže, kde je páteř poškozená a zda-li je reálná šance na úspěšnou operaci. Toto vyšetření stojí cca 4 tisíce korun. Pokud by se ukázalo, že je šance dostatečně velká na to, že bude Valentýnek znova chodit, pokusíme se dát tu částku dohromady. Pokud vyšetření ukáže, že je to neopravitelný stav, necháme Valentýnka žít do té doby, než sám podlehne nebo dokud nebude mít problémy, které by ho týraly. 

Proto bychom chtěli požádat lidi, kteří mají rádi zvířata, zda-li by nám nepřispěli nějakou korunou na vyšetření a případnou operaci Valentýnka, protože z vlastních zdrojů nemáme šanci to uhradit. Jsme si vědomi toho, že kočičí web asi není nejlepší řešení, ale doufáme, že díky tomu, že nás již několik let lidé znají jako malý, ale slušný kočičí azyl, nebudou mít obavy z možného zneužití nasbíraných peněz. Taky nás potěší, když se podíváte na naši nabídku dárků v charitativním krámku, které máme připravené pro event. dárce.

A když už se mediálně ozýváme, nabízíme lidem, kteří mají zahrádku, jestli na ní nechtějí mít ježečky. Máme jich v současné době poměrně dost (na jednu středně velkou zahrádku), takže se rádi rozdělíme s milovníky cupitajících bodlínek. Stačí zavolat do azylu a zeptat se na ježečky.

Jana Zárubová - tel.  416 591 322

V případě, že byste se rozhodli přispět nějakou korunou na účet Valentýnka, zde je náš účet.  Jeho variabilní symbol je 737.

číslo účtu - 1005659319/0800 (Česká spořitelna a.s.)

31.5.2010  - Dostali jsme doporučení obrátit se na MVDr. Vepřeka v Mimoni, který má diagnostické zařízení, které vyšetří páteř bez nutnosti napouštět kontrastní kapalinu do páteře.  Obrátili jsme se na něj s žádostí o pomoc a nastínili jsme mu naší situaci. MVDr. Vepřek pozval Valentýnka hned na vyšetření. Valentýnek  vyšetřeními  strávil několik hodin a diagnoza zněla, že páteř není ten problém, který způsobuje ochablost zadních končetin. Je sice lehce pochroumaná, ale není to příčinou. Problém je v jeho hlavičce. Mozek plave v kapalině, která má volně odtékat do těla kanálkem, který v jeho případě nefunguje, takže se mu v hlavičce hromadí mozková kapalina, která tlačí na mozek a jeho některé části utlačuje. Díky tomu prý dochází k tomuto padání.  Týnek dostal troje léky na odstranění krevní píštěle na páteři, dále na zduřené uzliny za ušima a ve středu 2.6.2010 jede na kontrolu stavu.  Zhruba za měsíc, až se stabilizuje,  prodělá magnetickou rezonanci, kde se pak určí, jak přesně by bylo možné jeho stav zlepšit. Prý existuje operace, kdy se pacientovi vede pod kůží hadička, která odvádí mozkovou tekutinu do těla, kde se volně vstřebá. (snad nám znalci odpustí  laické vysvětlení problému). Moc děkujeme za zájem, který Valentýnkův příběh vyvolal.

2.6.2010 - Nové zprávy z dnešní kontroly:  Valentýnek se nelepší, sice se mu díky lékům dobře zahojila píštěl na páteři a hodně zmenšily uzliny, ale ten zásadní problém setrvává.  Zcela určitě bude dlouhodobě brát prášky. Nyní dostal Prednison a za 3 týdny půjde na magnetickou rezonanci.  V této chvíli není  prognoza   příliš optimistická, protože Valentýnek má příliš tenkou mozkovou kůru.  Proto s rozhodnutím o případné operaci počkáme na výsledky vyšetření za 3 týdny.  Za této situace nechceme dávat klamnou naději, že stav Valentýnka  závisí na vybraných penězích, za které by se hradila operace. Vyšetření stojí sice také dost peněz, ale je nutné poctivě říct, že v této chvíli nejspíš rozhoduje ten nahoře, zda-li  má Valentýnek šanci na delší kvalitní život. Protože absolvovat těžkou operaci s výhledem na 5-6 měsíců života by bylo spíš týraní v posledních  týdnech či měsících, které by mohl Týnek prožít sice kulhající a padající, možná posléze nechodící  a s pemprskou (a nosící se v plátěném vaku na prsou  paní Zárubové, stejně tak jako když nosívá mrňavá nalezená koťata, co potřebují zahřívat tělem). Nechci smutně předpovídat, co se stane, Týnek dostal právě 3 týdny na zlepšení svého stavu a pak po kontrole se rozhodne, co dál.  

Proto říkáme, že pokud nejste zatím rozhodnuti, že přispějete na Týnkovu operaci, tak posečkejte  do doby, kdy se o tom rozhodne, abyste nemysleli, že z lidí taháme peníze na operaci, která se nekonala.  V současné chvíli  z těchto peněz hradíme vyšetření.

7.6.2010 - Byla jsem fotit v azýlku nové kočičí klienty, tak jsem udělala fotky Valentýnka.  Má dlouhou srst, jako kdyby ani nebyl před 3 měsíci u kadeřníka. Bylo krásné letní počasí, takže jsem ho zastihla jak venku na zahrádce, tak v letní kuchyni, jak si chladí pupíček o lino. Můj osobní pocit  z Valentýnka byl takový, že oproti minule velmi obživl a bylo vidět, že léky  zabraly a nejspíš dost ulevily od bolesti. Byl aktivní, sám si říkal o hlazení, byl příjemně rozverný. Ale jen do doby, než se šel projít. Jeho chůze je nedobrá, kostrbatá. Přesto Valentýnek působí optimisticky, začal dobře papat, zbaští toho prý velmi hodně. Dokonce  je schopný sníst celé kuřecí stehýnko (trochu je rozmazlovaný). My jsme měli k obědu sekanou a přestože byl nabaštěný, chtěl ji taky. Paní Zárubová říká, že jeho stravovací zvyklosti prozrazují na původního majitele, že se živil nejspíš jen polotovary,  hamburgery, pizzami a čínskými jídly. Valentýnek předvedl téměř závisláckou škemračku, když objevil plastovou misku se zbytky čínských nudlí.  Jeho první jídlo v azylu byl chleba s máslem, ten miluje stále. 

14.6.2010 - Valentýnek se cítí evidentně dobře, začal opravdu hodně papat, srovnává se mu trávení, z toho pramení i další důležitá činnost - pravidelně kadí. Ovšem jeho chůze je spíš pokulhávání nebo poskakování.  To, bohužel, zůstává nedobré. Uvidíme až po té rezonanci. Ovšem co se mu zlepšilo o 100%, to je nálada. Má veselé oči, celkově působí uvolněně a někdy se na gauči válí až rozkošnicky. Je vidět, že prášky zabraly. Sama jsem zvědavá, co řekne pan doktor, až ho uvidí. Na rezonanci půjde někdy příští týden.

26.6.2010 - Dnes byl Valentýnek v Mimoni na vyšetření.  Prodělal magnetickou rezonanci a celkovou prohlídku.  Závěr zní jednoznačně - v žádném případě nelze operovat. Od posledního vyšetření se Valentýnkovi zvětšila hlavička.  Nemá ztvrdlou a srostlou fontanelu a díky tomu se můžou roztáhnout lebeční kosti.  Zarazil se úbytek mozkové kůry, zůstává stejná, nejspíš díky léčbě Prednisonem. Z toho plyne, že po zbytek života bude Valentýnek muset brát Prednison. Dobrá zpráva je, že ho evidentně již nic nebolí. Vyléčily se záněty a píštěle. Páteř je relativně v pořádku, ačkoliv stále vypadá spíš hrbatě. Tyto pozůstatky špatných časů, které zažil, již vylepšit nejdou. Díky této vadě páteře v zadní části dochází k tomu, že si při čůrání močí na svoje vlastní tlapky. Ale to není nic nového, pravidelný odnos na čůrání a poté  opláchnutí tlapek je součástí běžného režimu.  Při dotazu na délku života pan doktor řekl, že v těchto případech nelze předpokládat vůbec nic. Může žít v pohodě rok, ale taky může ze dne na den začít být agresivní. Je to prý průvodní jev této nemoci, kdy i přes léčbu Prednisonem opětovně dojde k zvýšení tlaku v hlavičce. Pokud se objeví agresivita, je to známka toho, že se stav zhoršuje a jediné, co by mu pomohlo, je uspání.  Takže zatím je Valentýnek na práškách, bude je brát pravidelně do konce svého života. Péče o něj je v současné době taková,   Týnek tráví svůj čas na gauči v kočkáriu, kde se mu moc líbí, je tam ruch a děje se spousta věcí, má vedle sebe vodu  a pokaždé, když se jde kolem něj, tak ho někdo vezme do podpaždí a odnese na dvorek. Následuje akce -  vyčůrat, oklepat, popřípadě opláchnout, utřít  a odnést zpátky na gauč.  Když je jídlo, tak se nechá Týnek krmit. Dvakrát denně chodí na procházku s velkými psy. Jednou cupitá na vodítku sám, při druhé odpolední vycházce se ovšem nese na předloktí  a shlíží na ostatní hafíky  svrchu jako maharadža  ze hřbetu slona.  V půli cesty je přestávka, kdy maharadža sleze a  vykoná potřebu. Pak opět nastoupí a nechá se odnést až na svůj gauč. Během dne je ovšem ještě několikrát odnesen na dvorek na malé cvrnknutí do trávy.  Tak tohle je zhruba denní režim malého Valentýnka. Je nutné se o něj stále starat, protože on sám  se nikam nevydá, ani nesleze sám z gauče.  Píšu to zejména z důvodu možné adopce,  protože v tomto stavu a bez prognozy zlepšení  to vidím dost bledě.  Jak dlouho bude Týnek žít, ví v této chvíli jen ten nahoře. (kočkařky  se  v tomto momentu obracejí s modlitbami k Nejvyšší kočce).  Takže paralelně s   Nejvyšší kočkou  musí být pro každého hafíka i Nejvyšší pes. Můj osobní názor je takový, že bychom měli nechat Valentýnka žít tak dlouho svůj život, kolik dní mu Nejvyšší pes daroval.  Bude brát léky tak dlouho, jak dlouho bude schopen žít v klidu a pohodlí. A když přijde jeho čas a léky nebudou zabírat,  rozhodne se o euthanasii.  Pan doktor na to upozorňoval, že zcela jistě k tomu časem dojde. 

V úterý jedu do azýlku, takže udělám nové fotky Valentýnka.

29.6.2010 - Založila jsem na RajČeti Valentýnkovi vlastní album,  najdete tam fotky z dnešního parného dne.  Valentýnka jsem po příchodu našla na matraci v letní kuchyni, pochrupkával tam a díky tomu se k jeho mističkám před  matrací vloudil zdejší přidrzlý kocour a klidně mu užíral granulky. Valentýnek se sice probudil, ale vůbec mu to nevadilo, nechal kocoura žít (nejspíš proto, že Džejár je asi dvakrát větší než on).  Pak tam jsou fotky z procházky po zahrádce, kam byl vynesen na čůrání,  následují fotky z oplachování tlapek a upatlaného čumáčku (to jsou fotky s paní Zárubovou) a na závěr najdete fotky  z osychání kožíšku na sluníčku v přítomnosti kocoura Džejára a dvou psích bodygárdů - Tondy a Vaška z Yorkšíru. Udělala jsem fotky i z jeho chůze po dvorku, hlavně z profilu, aby bylo vidět, jak je možné si počůrat přední tlapky a  často i náprsenku.

13.7.2010 - PODĚKOVÁNÍ

Velké poděkování všem lidem, kterým není osud zvířat lhostejný a kteří ať nízkou či vysokou finanční částkou  přispěli na léčení pejska Valentýnka.

Na našem výpisu z účtu přibyla neuvěřitelná částka 40.338,- Kč určená hlavně na uzdravení Týnečka.

Bohužel Týnek se neuzdraví a jeho stav nelze řešit operací ani ničím jiným.  Do konce svého života bude užívat lék Prednison  a také Ranisan, to je vše, co se prý může pro něj po vysoce nákladných vyšetřeních udělat.

Oba - to znamená já  a Týnek, se snažíme, aby život byl krásný a tak chodíme na procházky, spíme spolu, vozím ho často s sebou a velmi často ho chovám. Pejsek dobře jí a  co je důležité - má velkou radost ze života. Někdy se stane, že i štěká a že se snaží rozeběhnout tak, jak to vidí u jiných pejsků. Z peněz, které jste poslali, budeme dále hradit jeho náklady, které už nebudou tak vysoké. Proto jsem Vás všechny chtěla požádat o souhlas k tomu, aby zbývající peníze pomohly dalším pejskům, které osud zavane do našeho azylu.

Děkuji všem za pomoc a za rozhodnutí přispět na azylový účet.  Na požádání  všem zašlu  potvrzení na finanční dar. Jen upozorňuji, že fyzická osoba má nárok na odpis daní, pokud daruje během roku dohromady mininálně 1 tisíc korun, podnikatel 2 tisíce korun.   O potvrzení  si stačí  napsat  na náš azylový email -  azylekcerniv@centrum.cz ,  kde prosím uveďte svojí adresu, Lenka mi předá všechny kontakty a já potvrzení rozešlu v obálce.

Valentýnek a všichni azyloví marodi děkují za každou Vaši korunu, kterou jste nám poslali. Děkujeme

Jana Zárubová - Azyl LUCKY

27.7.2010 - Nové zprávy o Valentýnkovi

Bohužel nemáme moc dobré zprávy, protože Valentýnkovi se obnovila již uzdravená píštěl na páteři a navíc se udělala vedle ještě jedna. Valentýnek se chová statečně, pravidelně se nechává namazat a baští prášky. Udělala jsem fotky ze zahrádky, kde je dobře vidět na zádíčkách, kde se mu to objevilo. Fialová barva je pouze od vodičky  na desinfekci,  nikoliv barva kůže. Kůže je spíš trochu zarudlá.  Podívejte se na fotky v jeho fotoalbu. Na radosti mu to zatím moc neubralo, je trochu klidnější, ale jinak se mu daří poměrně dobře. Snad to prášky zvládnou. Poslední fotky v albu jsou z pravidelné očisty a následného zastříhování kožíšku na tlapkách a čumáčku - pořád je zarostlý jako Sandokan.

17.8.2010 - Valentýnek se podrobil biopsii, aby se zjistilo, co zapříčiňuje ošklivé fleky na kůži, které se změnily v živé strupy.  Na fotkách bylo dobře vidět, že kůže je nedobrém stavu. Naštěstí  to dobře zasychalo a strupy postupně odpadly, nyní  je kůže pouze zarudlá a vypadá to, že léčba zabírá. Z výsledků biopsie se zjistilo, že  nejde o píštěle, ale o těžkou formu plísně, prý  z hnoje, ve kterém se dlouhou dobu ukrýval. Zjevně se projevila až nyní, když se největší zdravotní problémy daly do relativního pořádku.  Přijde mi to zvláštní, že se objevila s takovým zpožděním, ale nejspíš chtěla "svých 5 minut slávy", ne jen být součástí léčby dalších potíží. Valentýnek vypadá dobře,  když mu odpadly strupy, tak ho to hodně přestalo svědit. Nejlepší promaštění slabé kůžičky je pomocí čistého vepřového sádla, takže je sice trochu jako "masťa masťovič", ale účel světí prostředky a následný vzhled.  Hodně jsme s paní Zárubovou probíraly, že je nakonec dobře, že nešel do adopce, protože kdyby se taková těžká černá plíseň objevila v nové rodině s dalšími zvířecími členy smečky, byli by všichni  ohroženi a ve stresu, což by nepřidalo žádnému z nich na dobré náladě. Nemluvě o rodinných příslušnících - lidech a dětech.  V azylu si s tím přeci jen  poradíme lépe.  Naštěstí to vypadá, že už snad bude lépe a Týnek  na zimu  stačí zarůst na olysalých zádíčkách a prdelce.  Svetříky má zatím upletené dva,  ale vlny mám dost a na zahrádce už není tolik práce.....

25.8.2010 - Dobré zprávy o Valentýnkovi

Byla jsem fotit kočky a při té příležitosti jsem zmermomocnila modela Valentýnka. Žertovný tón je na místě, protože Týnečkovi  se velmi polepšil zdravotní stav. Strupy z plísně  mu zcela odpadly, kůžička se začala obnovovat, přestože na některých místech měl vidět živou tkáň. To je již minulostí, kůže se krásně zahojila, obnovila strukturu včetně pigmentace (černé flíčky nejsou plíseň, ale původní zbarvení kůže pod srstí).  Na omak je kůže hladká a heboučká, léky a sádlo vykonaly své a kůže není vůbec svraštělá nebo mizerná po překonané nemoci.  Sice má holá zádíčka a my doufáme, že se nezničily vlasové váčky  a začne mu opět zarůstat kožíšek.  Necháme se překvapit. Ale to nejlepší, co se událo, je to, že Valentýnek úžasně pookřál na duchu, začal hodně běhat (je při tom legrační, jak kostrbatě poskakuje), ale běhá rád a evidentně ho přitom nic nebolí.  A další skvělá zpráva je ta, že na mě zaštěkal, slyšela jsem ho poprvé štěknout . Je to sice spíš zavýsknutí, nebo takový zvuk, jako když zmáčknete plyšovou hračku a ona kvikne, ale já to počítám za štěknutí.  Na fotkách je s paní Janou, když jsme pily kávu a sladily jí dortíkem. Opět Týnek nezklamal, tak vyboulené oči žádostivostí jsem ještě neviděla.  Takže si hupsnul na klín a Jana mu dávala kousek dortu. Dietolog asi pláče, ale Týnkovi se trávení již velmi pěkně usadilo,  takže kousek sladkého mu jistě neublíží. Navíc s přihlédnutím k tomu, že po tom všem, co má za sebou, a kolik času před sebou, tak si myslíme, ať si radši potěší chuťové buňky. Snědl kousek dortíku, oblízal prsty a SÁM si šel lehnout na deku.  Je trochu víc čilejší.  Dřív neušel  víc než pár kroků.  A další skvělá zpráva je ta, že  si dokáže vyskočit na jeden schod, který dělí kuchyni od místnosti kočkária, kam ho bylo potřeba vždycky přenést na ruce. Sice to udělal zatím jen párkrát, ale je to obrovský pokrok proti tomu odevzdanému tvorečkovi, který tu donedávna byl.

A máme ještě jednu báječnou zprávu - sice není jisté, jestli to nebyl omyl nebo špatně šlápnul, ale byl při čůrání viděn, kterak si malilinkato nadzvedl jednu zadní nožku do strany tak, jak to dělají psí chlapečkové, když zahlédnou patník. Zatím to ještě nezopakoval, ale i tak to byl úžasný výkon, protože má ztuhlou pánev a nedokáže takhle vytrčit nožku.

A aby nebylo dobrých zpráv málo, tak další výborná zpráva je ta, že kromě legračního poštěkávání se nám Valentýnek naučil i vrčet. Když se mu někdo nezvaný začne ochomýtat kolem jeho mističky v pelíšku, začně na něj vrčet. Je to sice zvuk jako silnější čmelák, ale i to se počítá. Na fotkách je zrovna u mističky, jak hypnotizuje právě nasypané granule. Jenže v tu chvíli byl nacpaný tím dortem, takže neměl už žádné místo v bříšku, proto se nad ně naklonil, urputně je sledoval a pokud uviděl někoho, kdo se přiblížil k misce, začal temně vrčet. Hlídal si je jako ostříž.  Něco tak legračního jste neviděli, malé chundelaté nic zírá na 15 granulí v misce, vrčí a čeká, až mu vytráví a on bude moct zbaštit i tohle papáníčko.

Myslím, že nejlepší  zprávou je to, že se cítí velmi dobře, je to na něm opravdu vidět a taky slyšet. Tak roztomilé poštěkávání nedělá ani pískací hračka.  Jsem moc ráda, že můžu být poslem dobrých zpráv (konečně).  Snad mu to vydrží a bude se zotavovat. Má to pouze malou stinnou stránku - je víc pohyblivější a víc se pohybuje venku na zahrádce. Tím, jak je mrňavý a při zemi, je jeho kožíšek neustále zaprášený a tlapičky má jako špindíra.  Je mu ovšem odpuštěno  v návalu radosti nad jeho výrazným zlepšením. Fotky najdete tady.

8.9.2010 - Aktuální zprávy o Týnkově stavu

Včera jsem nafotila Valentýnka, přidala jsem pár fotek do jeho fotoalba, protože stále nám někdo písne, že ho zajímá, jak se mu daří. Takže jsem ráda, že můžu opět napsat skvělé zprávy, protože Valentýnek vypadá skvěle!!!!  Přivítal mě jasným štěkotem, už to není žádný bzukot vysíleného čmeláka, ale jasný hlasový projev malého pejska.  Valentýnek běhá  jako o život, je neustále v pohybu, poštěkává, provokuje, vrčí, škádlí....  je to malá bílá tryskomyš. Sice mu ta energie  vydrží vždycky jen chvíli, pak musí na svojí modrou deku, kde zalehne, odpočívá a nabírá síly na další alotria. Je vidět, že mu té síly sice něco přibylo, ale nemá kvalitný svalový základ, takže funguje s přestávkami (ani hokejisti nehrajou celý zápas najednou, žejo?).  Valentýnek se stal nesmírně zdatným odháněčem kohokoliv, kdo prochází kolem nějaké misky s jídlem. Je mu naprosto jedno, co je v misce, hlavně že je plná a kolemjdoucí se díky jeho štěkotu nezastaví a neuberou mu.  Takže chrání všechny misky se žrádlem v kuchyňce, venku, kam jeho očko dohlédne, všechno je pouze jeho. Nejvíc mě pobavilo, když se postavil k velikánské misce pro velké psy, kde byl nakrájený  točený salám, byla ho plná miska, odhaduji to na 3/4 kg a Valentýnek odháněl všechny, co jen očkem hodili na tu misku.  Zaujal strategické místo před miskou, která byla cca 2x větší než on sám a bránil si jídlo vlastním tělem.  Když uvážíme, kolik psů a koček je v azýlku a kolik jich během chvíle projde kolem něho dovnitř do kuchyňky, tak se nedivím, že mu pěkně zesílily hlasivky. Jinak zádíčka má moc pěkná, kůžička se začíná ztrácet pod zarůstajícími chloupky, počítám, že do 14 dnů už nebude na jeho hřbítečku nic vidět.  To nám udělalo velkou radost, že nezůstane lysý.  Den předtím byl vykoupaný, takže nebyl tak umolousaný jako posledně, ale dle slov Jany je to jen otázka dvou dnů, než bude vypadat stejně. Takže  příští týden jde ke kadeřníkovi, aby mu před zimou naposledy zkrátil kožíšek. Valentýnek totiž svým náhlým živelným pobíháním tam a zpátky nebere ohledy na cestu kudy se ubírá, tudíž peláší přes trávník, záhonky, kytky, ráchne si to ptačího pítka, takže si umíte představit, jak vypadá každý večer.  Apetit má pořád obrovský, baští dobře a rád. Už si vyskočí sám na schůdek do kočkária a potom i na gauč, takže není vázán na odnos tam a zpátky. Byl podruhé viděn, kterak zvedl malinkato nožku na chlapečkovské čůrání.  Nečekáme, že to bude nějak zlepšovat a pořádně zvedne tu nožku, protože jeho ztuhlá pánvička mu to nedovolí, ale poukazuje to na jeho zlepšující se zdravotní stav.  Teď už jen doufáme, že se jeho stav stabilizuje a nějakou dobu vydrží.  A taky doufáme, že se konečně "dožere" a nechá najíst i další členy azýlku

  Fotky najdete tady.

6.12.2010  - PEJSEK BOBÍK

Rádi bychom zveřejnili informaci o jednom postarším pejskovi, který se k nám dostal za velmi ošklivých podmínek (pro útulkáře nic nového pod sluncem: buď si ho vezmete, nebo ho utopím), pánovi nevadila ani skutečnost, že jsme hlavně kočičí azyl, byl to opravdový nefalšovaný hulvát a buran. 

Pejsek dostal jméno Bobík a skončil u Milušky v našem Depoziťáku pro pozitivní kočky. Bobík je sice menší pejsek, ale asi má mizerné zkušenosti s lidmi, takže jeho chování je nevyzpytatelné. Je zvláštně neposedný, honí kočky, roztrhává věci, nechce být doma sám - to je jen krátké shrnutí jeho chování. Podle všeho byl zavíraný sám doma bez jídla delší dobu. Bojí se zůstat někde sám, je z toho téměř šílený  a  tak divně reaguje.  Z toho pramení jeho neregulovatelné chování.  Po přezkoumání jeho povahy bylo usouzeno, že je to "magor nevhodný k rodině s dětmi, kočkami, nábytkem a jakýmkoliv zařízením".  Nejspíš to není jeho vina, ale nelze ho nabízet k adopci a čestně neříct, že je problematický typ.  Takže nakonec bylo rozhodnuto, že zůstane v našem depoziťáku, kde snad neudělá víc škody než užitku - zůstane na dožití (kočky si pohlídáme).

Bobík se tak stal dalším pejskem našeho kočičího azylu, který bude zafinancovaný z příspěvků od Vás, kteří jste poslali peníze na léčení Valentýnka.

12.2.2011 - Zemřel Valentýnek

Včera zemřel Valentýnek. Bylo to naprosto nečekané a o to víc jsme v šoku.  Sice smrt jeho věrného spolunocležníka kocourka Bobánka ho na chvíli zarmoutila, ale  nebyl z těch, co by se dokázali dlouho trápit.  Valentýnek byl na pravidelné procházce, ze které se vždycky všichni pejsani hrnuli k miskám, protože jim notně vytrávilo za ty  dvě kolečka kolem stodoly a místní strouhy. Všechno bylo v naprostém pořádku a Valentýnek čiperně poskakoval, lítal jako drak, vesele poštěkával a běhal jako mladé štěňátko. Když přišli zpátky do domu, Valentýnek se hrnul jako obvykle ke své misce a statečně odháněl všechny vetřelce, co by mu chtěli sáhnout do mističky. Najednou se zastavil, skoro zkameněl a pomalu se sesunul k zemi. Jako podťatý strom. Tiše a nehlučně, jen jeho hlavička klepla o dlaždičky. Jana se na něj podívala, protože přestal štěkat a bylo to divné, uviděla jeho tělíčko, jak se nehýbe, leží naprosto mrtvě na zemi. Vzala ho do náručí a jeho drobná postavička byla jako hadřík, nejevil známky života, byl zcela ochablý a vypadal jako v bezvědomí. Paní Zárubová chtěla honem jet na veterinu, ale jeho malé srdíčko tlouklo ještě jednu minutu potom, co hlavička vypověděla službu. Zkoušela mu dát umělé dýchání do tlamičky, ale nebylo to nic platné. Byl to spíš jen takový pokus o vzdorování osudu. S největší pravděpodobností mu praskla nějaká žilka v mozku, nebo cokoliv jiného, co může způsobit takovouto reakci. Je to jako když  vypnete velín, systémy ještě chvíli pracují a pomalu ukončují svojí činnost. Vypadal jako mrtvý, ale srdíčko mu ještě celou minutu tlouklo, pak tlukot slábnul až se zastavil. Když mi to paní Jana volala, nemohla jsem uvěřit tomu, že je mrtvý, protože před pár dny jsem mu dělala spoustu fotek, byl úžasně spokojený a vysmátý, baštil banánek z třeného těsta a dováděl jako štěňátko. Pořád mi přijde, že to nemůže pravda, vždyť Valentýnek vkročil do našeho života jako nejposlednější z ubohých a přinesl svojí vitalitou tolik radosti spoustě lidem, že nutně musí přijít do psího nebe.  Valentýnkovi se dostane oficiálního pohřbu, bude pochován u zdi zahrádky, kde již odpočívají všichni milovaní hafani, kteří běhali po Zárubovic dvorku. Bude v dobré společnosti a navíc bude odpočívat v malé rakvičce, kterou mu vyrobil pan Záruba. Přišlo to nečekaně, ale zemřel šťastný,  dobře nakrmený a mezi svými kamarády. Myslím, že prožil nejkrásnější rok svého života. Přišel k nám vloni na Valentýna, dostal po něm jméno a odešel symbolicky ke svému patronovi - Valentýnovi - téměř na rok přesně.

Valentýnku, přeji ti hodně štěstí a radosti ve psím ráji.

Jeho poslední fotky z minulého týdne najdete v jeho albu.